Všechno úplně všechno
Je těžké se vzpamatovat z takového zážitku. Napadlo mě všechno, úplně všechno, ale takové rozpletení mě nějak minulo... Mám tu čest vám představit Nicolu Yoonovou a její prvotinu:
Všechno úplně všechno
Tato originální prvotina vypráví o dívce, která je doslova a do písmene
alergická na celý svět. Je zavřená doma, nikam nesmí a skoro nikdo nesmí
k ní. Když se ale do sousedního domu přistěhuje nová rodina a s ní i
kluk jménem Olly, začíná se odvíjet komplikovaná „lovestory“, která
obrátí naruby všechno, úplně všechno, co osmnáctiletá Madeline dosud
znala.
Ahoj. Jmenuji se Madeline Whittierová a jsem nemocná. Moje nemoc je
vzácná a málo známá. Jsem totiž alergická na celý svět. Vůbec nevycházím
z domu, nebyla jsem venku celých sedmnáct let. Jediní lidé, které
vídám, jsou moje máma a ošetřovatelka Karla.
Ale pak se jednoho dne u sousedního domu objevilo stěhovací auto.
Vykoukla jsem z okna a uviděla ho. Byl vysoký, štíhlý a celý v černém –
černé triko, černé džíny, černé tenisky a černá pletená čepice, která mu
zakrývala vlasy. Zachytil můj pohled a upřeně se na mě zadíval. Já jeho
upřený pohled opětovala. Jmenuje se Olly.
" slib, -u m Lež, kterou chcete dodržet. (Slovník spisovného jazyka M. Whittierové, 2015) "
Tahle holka mi někdy vyrážela dech, někdy mě rozesmála a někdy jsem byla přímo jí samotnou. Tak jak by to v dobrých knihách mělo být. Já byla Maddy a zamolivávala jsem se do Ollyho. Ale o tom tahle recenze není. Tedy, ne tak úplně.
Příběh, jeho holý nápad, se mi zdál kapku neoriginální a důvod proč jsem si knihu koupila byl prostý. Zaujal mě trailer na film. Vím, není to asi moc dobrý důvod ke koupení knihy, ale já už měla chuť na nějakou tu romantiku (To bude tím květnem!). A světe div se! Já nejsem zklamaná. Ať je nápad nemocného teenagera originální nebo ne, spoustu z nás nemůže popřít že nás to baví. Dokonce dva lidé se mě během toho co jsem tuto knihu četla zeptali, jestli hlavní hrdinka umře. (Díky Davide a Mami že mě nutíte knihy opravdu rychle dočíst do konce abych utěšila svou dušičku) Což jen dokazuje jak moc je toto téma populární. A protože jsem tak "skvělá" v nevyzrazování zápletky, tohle je přesně ta část co si budete muset zjistit sami.
Moc se mi líbí to jakési podání deníku. Jak jsou kapitoly třeba i o jednom odstavci, protože si potřebujete jen něco napsat abyste si vyčistili hlavu. Pak si něco načmáráte a tak... Moc mě taky bavili chaty, které mi přišli zábavné a měli v sobě kapku reálnosti, což oceňuji.
Pár věcí tu však nereálných bylo, ale knize je těžké je vytýkat, protože bez nich by to nebylo tak kouzelné. Jenže se musím snažit být nezaujatá a tak se ptám: "Kolik asi tak stojí jedna letenka na Hawaii? Kolik lidí by na ní v osmnácti mělo?" nebo "Kde je ta fabrika co vyrábí jednoho Ollyho za druhým? Taky chci jednoho bezchybného!"
"V tom okamžiku se pro sebe rozhodnu, že láska je hrozná, hrozná věc. Milovat někoho tak silně, jako máma miluje mě, je jako mít srdce mimo tělo - bez kůže, bez kostí, bez čehokoli, co ho může chránit. "
Těžké, velmi těžké. Abych udělila body spravedlivě když jsem ještě pořád asi silně zaujatá. Ale co už, Všechno úplně všechno si zaslouží všechno (tedy, skoro)... Pro svoje limeriky a haiku jí uděluji:
9/10 bodů
Na závěr už se toho moct říci nedá. Snad jen to, že jakmile mi od této autorky přijde cokoli do rukou, ráda si to nejspíš přečtu.
Jana
Komentáře
Okomentovat