Šepotání

Trochu Alenky, trochu Tima Burtona, trochu fantazie s šílenstvím, trochu punk rocku a k tomu všemu ještě skejt a když to všechno sečtete vyjde vám: 

Šepotání

Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který připravil o rozum už její matku. Pocházejí totiž z rodiny Aleny Liddelové, lépe známé coby Alenky z Říše divů, skutečné inspirace Lewise Carrolla, podle níž stvořil svůj proslulý fantaskní svět.
Když se matčin stav zhorší, nemůže už Alyssa své dědictví dál popírat a zjistí, že na těch fantastických pohádkách, které zná z dětství, je víc pravdy, než by se mohlo zdát. Vydává se na útěk, který zavinila už kdysi dávno právě Alice. Trhlinou v zrcadle se dostane do Říše divů, jež je mnohem ponurejší, než jak ji zná z knížek a stáhne s sebou i svého nejlepšího kamaráda a tajnou lásku Zacha. Na druhé straně už na ně čeká podezřelý, ale svůdný Morpheus a provází je při jejich hledání. Ale dá se mu opravdu věřit? 

,,No, kdo jinej by tě měl poučit o včeličkách a kytičkách než tvoje vlastní máma?" Hlavou se mi hned rozlehlo: ,,Kdo jiný než včeličky a kytičky sami?"

 Kde začít? Ani si nedovedete představit, jak těžké je napsat recenzi aniž bych vyzradila zápletku, lovestory a další kupu věcí co by novým čtenářům měli zůstat skryty. Nerada bych vám sebrala ten jedinečný zážitek, kterým je, číst knihu poprvé.

 Po knize Šepotání, jsem sáhnula vlastně z čirého zoufalství. Měla jsem brigádu, ale žádné zákazníky. Dočetla jsem Poslední oběť a měla jsem ještě skoro čtyři hodiny práce před sebou, tak, co s tím? Stáhla jsem si do mobilu Šepotání (Teď jste zjistili že jsem pirát, takže pšššt!) v naději, že to bude prima oddechovka, na zabavení času. Mno, oddechovka to tak úplně není.

První kapitola je taková seznamovací, možná i ta druhá, ale i tak se četli velice dobře. Seznámíte se díky nim s trochu šíleným životem mladé Alyssi, které skoro každý říká jednoduše Al. Je to mladá skejťačka, s (pro mě) trochu až moc odvážným stylem oblékání, co má dva dobré kamarády (Později zjistí, že vlastně tři). Má také úžasně pečujícího tatínka a bláznivou mamku od které zdědila všechno to "šílenství". Jenže ono to vlastně není šílenství, ale prokletí. A tak se ho, jako každá typická hrdinka, pokusí za pomoci kamaráda Morfea a Zachariho zlomit...

Alenku jsem četla jako malá a Tima Burtona mám ráda od nepaměti, proto mám chvílemi dojem, že je to trochu vykrádání. Jenže v dnešní době je tolik knih, že by mohlo být vykrádání všechno a tak to autorce nemohu zazlívat. 

Styl psaní je mi příjemný a i když mě nějak nedokázal vtáhnout do děje na 100% povedlo se mu to průměrem alespoň tak na dobrých 80%. Nemám chuť v jednom kuse třískat hlavní hrdiny za jejich nemožné myšlení, což je také plus.

Zajíček/ Vzteklíček... co záleží na názvu. Jako podivná kreatura je popsán dobře. Vzhled většiny potvůrek z Říše divů si dokážu v hlavě vytvořit a u kterých to nedokážu uvažuji o tom, že mám asi menší fantazii než jsem myslela. Někdy mě tak napadá, jakby něco takového chtěli třeba jednou natočit, ale to by stejně nebylo ono.

"Rudobílá kytičko, teď si zdřímni maličko, abys rostla, prospívala a jednou se-" (To nepovím, to si budete muset přečíst)

Nevím co víc psát, pořád ten zážitek nějak rozdýchávám. Nepředvídatelné, podivné a tajuplné, ale stejně tak krásné, dech beroucí a plné citů. Jak jinak popsat knihu o Říši divů?

Této knize dávám

8/10 bodů

a to jen proto, že devět dávám svým oblíbenkyním a 10 patří jen opravdovým překvapením a srdcovkám. Je těžké něco vytýkat. Možná trochu lepší popis té hostiny? Kdo ví!

Na závěr bych ráda řekla jen jednu jedinou věc: "Morfee, ty starý blázne! Kdo se v tobě má jako vyznat?!" 

Jana